5.část

21. listopadu 2013 v 20:10 | Smilee |  Modré neštěstí nebo vysvobození?
Ahojky, další čáat :D

Rychle jsem zamrkala a znovu se začala soustředit na svou partu, která se zrovna hádala o tom, jestli je Stefan hezčí než Damon (to víte, všichni jsme zbláznění do Upířích deníků a já osobně hlasuji pro Damona) "A co ty Chloe?", rychle jsem zamrkala, jako bych se právě probudila. "Co?" zeptala jsem se s ne příliš inteligentním výrazem. "Chloe sakra, ty jsi dneska ale mimo. Co s tebou je?" zeptala se starostlivě Adeline. "Nic se mnou není… Hele všimli jste si toho divnýho kluka s černými vlasy?" zeptala jsem se a prstem ukázala na místo, kde předtím seděl. "Ehm divných kluků s černými vlasy je tu trochu víc nemyslíš?" zatvářil se pochybovačně Matt. "Jo, ale tenhle byl fakt divnej. Celou dobu na mě vejral a nevadilo mu, že na něj vejrám i já." začala jsem vysvětlovat. "Chloe a divíš se mu? Všichni na téhle škole na tebe zírají. Jsi fakt hezká a dokonalá." Začal Matt, ale já jsem ho pohybem ruky utlumila. "Tak jo, dost komplimentů." Jeho slov doopravdy zahřála u srdce. Nikdy jsem o sobě nepřemýšlela jako o dokonalé, s blond vlasy a zelenýma očima jsem si připadala jako normální holka. Ani jsem se moc nemalovala, přeci jenom na mně kluci něco viděli. "Dobře, tak já už pomalu půjdu, hele nechcete se dneska někde sejít?" zeptala jsem se, když jsem se zvedala ze židle. "Jo! Takže v…hmm… třeba v pět v malém parku?" zareagovala Adeline. "Jo!" řekla jsem s Mattem na stejno. Zamával jsem těm dvěma "V pět?" a vypařila jsem se, oběd jsem nechala na krku Mattovi, on ho odnese.

Cestou do třídy jsem se ještě stavila na záchodech. Nejdřív jsem zkontrolovala, jestli jsou všechny kabinky prázdné. Uf byli. A pak jsem se odebrala k zrcadlu a podíval se na ten svůj zjev. Rozpustila jsem si vlasy. Celou doby jsem byla tak na nervy ze svých vlasů, že jsem si nemyslela, že by mi mohly slušet. A byla to pravda. Modrá podtrhovala světlou barvu mých vlasů a zvýrazňovala zelené oči a drobné pihy na nose. A k mému oblečení, které jsem měla na sobě, se taky dokonale hodily. Párkrát jsem se před zrcadlem natočila a s rozpuštěnými vlasy jsem vyšla ven, kde jak jsem předpokládala, na mě narazila místní drbna. O rok starší Lucy s hustě černými vlasy a rudě namalovanými rty. "Wow, Chloe, nemyslela jsem si, že jsi tak odvážná, aby sis dala modrou na vlasy." Řekla "Jo změna je život" chtěla jsem jít dál, ale ona mě zatarasila cestu. "Mimochodem ti to moc sluší." Řekla a já jsem radši rychle šla a spěšně zakřičela "Ahoj a děkuji!" Rychle jsem se přiřítila do třídy, kde na mě čekalo plno dalších spolužáku s pusou plnou komplimentů. Po pěti minutách děkování se ozval zvonek, který všechnu tu hrůzu konečně ukončil.Rychle jsem zamrkala a znovu se začala soustředit na svou partu, která se zrovna hádala o tom, jestli je Stefan hezčí než Damon (to víte, všichni jsme zbláznění do Upířích deníků a já osobně hlasuji pro Damona) "A co ty Chloe?", rychle jsem zamrkala, jako bych se právě probudila. "Co?" zeptala jsem se s ne příliš inteligentním výrazem. "Chloe sakra, ty jsi dneska ale mimo. Co s tebou je?" zeptala se starostlivě Adeline. "Nic se mnou není… Hele všimli jste si toho divnýho kluka s černými vlasy?" zeptala jsem se a prstem ukázala na místo, kde předtím seděl. "Ehm divných kluků s černými vlasy je tu trochu víc nemyslíš?" zatvářil se pochybovačně Matt. "Jo, ale tenhle byl fakt divnej. Celou dobu na mě vejral a nevadilo mu, že na něj vejrám i já." začala jsem vysvětlovat. "Chloe a divíš se mu? Všichni na téhle škole na tebe zírají. Jsi fakt hezká a dokonalá." Začal Matt, ale já jsem ho pohybem ruky utlumila. "Tak jo, dost komplimentů." Jeho slov doopravdy zahřála u srdce. Nikdy jsem o sobě nepřemýšlela jako o dokonalé, s blond vlasy a zelenýma očima jsem si připadala jako normální holka. Ani jsem se moc nemalovala, přeci jenom na mně kluci něco viděli. "Dobře, tak já už pomalu půjdu, hele nechcete se dneska někde sejít?" zeptala jsem se, když jsem se zvedala ze židle. "Jo! Takže v…hmm… třeba v pět v malém parku?" zareagovala Adeline. "Jo!" řekla jsem s Mattem na stejno. Zamával jsem těm dvěma "V pět?" a vypařila jsem se, oběd jsem nechala na krku Mattovi, on ho odnese. Cestou do třídy jsem se ještě stavila na záchodech. Nejdřív jsem zkontrolovala, jestli jsou všechny kabinky prázdné. Uf byli. A pak jsem se odebrala k zrcadlu a podíval se na ten svůj zjev. Rozpustila jsem si vlasy. Celou doby jsem byla tak na nervy ze svých vlasů, že jsem si nemyslela, že by mi mohly slušet. A byla to pravda. Modrá podtrhovala světlou barvu mých vlasů a zvýrazňovala zelené oči a drobné pihy na nose. A k mému oblečení, které jsem měla na sobě, se taky dokonale hodily. Párkrát jsem se před zrcadlem natočila a s rozpuštěnými vlasy jsem vyšla ven, kde jak jsem předpokládala, na mě narazila místní drbna. O rok starší Lucy s hustě černými vlasy a rudě namalovanými rty. "Wow, Chloe, nemyslela jsem si, že jsi tak odvážná, aby sis dala modrou na vlasy." Řekla "Jo změna je život" chtěla jsem jít dál, ale ona mě zatarasila cestu. "Mimochodem ti to moc sluší." Řekla a já jsem radši rychle šla a spěšně zakřičela "Ahoj a děkuji!" Rychle jsem se přiřítila do třídy, kde na mě čekalo plno dalších spolužáku s pusou plnou komplimentů. Po pěti minutách děkování se ozval zvonek, který všechnu tu hrůzu konečně ukončil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 23. listopadu 2013 v 16:57 | Reagovat

Ahoj. No, skvělé jako vždy ;) Už se těším na další díl :) Nechtěla bys být moje AFF? Zápis mám na blogu. A mám nový design, tak se mrkni ;) a okomentuj! :D článek o novém vzhledu mám pod rubrikou Actual :D dík

2 Smilee Smilee | 24. listopadu 2013 v 17:07 | Reagovat

OK :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama