7. část. Kdo se těší?

27. listopadu 2013 v 17:04 | Smilee |  Modré neštěstí nebo vysvobození?
Ahojda, tak tu je další část. Ano začíná to být zajímavé ;) Teď trošičku delší :D

ztrapnila se (tak už to u mě bývá). Cestou domů jsem celou dobu o něm přemýšlela. Jmenuje se Jeremy. Scott. Nijak zvlášť úžasné jméno, ale docela se k němu hodí. Super další žhavá novinka pro Matta s Adeline. Pomyslela jsem si, když jsem odemykala vstupní dveře našeho domu. Stál asi 500 metrů od školy v ulici s plno řadovými domy. Vstoupila jsem a sundala si boty. "Haló? Je někdo doma?" zařvala jsem. Nic žádná odpověď. Bezva, alespoň mám barák celý pro sebe. Rychle jsem vyběhla nahoru po schodech do svého pokoje a hodila tašku na zem. Prokličkovala jsem mezi hromadou věcí, které se válely všude po zemi. No co? Neměla jsem čas na uklízení. Hodila jsem sebou na postel a zabořila hlavu do hromady měkoučkých polštářů. Dolehla na mě tíha všech dnešních událostí a po tváři mi začaly stékat slzy. Jen pro rekapitulaci všeho co se dnes stalo. 1. Mám modré vlasy, přesněji konečky vlasů. 2. Jeremy Scott na mě pořád civí. 3. Namalovala jsem šíleně krvavý obrázek, ani nevím jak. 4. Za necelou hodinu se mám sejít venku s Mattem a Adeline. No jinak než bezva užitý den se to prostě popsat nedá. Otřu si rukou slzy a jemně popotáhnu. Žádné brečení Chloe, nejsi přeci žádná bačkora.

Opakovala jsem si celou dobu, mezitím co jsem si balila věci do parku. Hlavně musím vzít ten sešit. Zandala jsem si ho do batohu a snažila se ho co nejméně dotknout a být co nejdál od něj. Připravená jsem seběhla do kuchyně a rychle popadla jablko v jedné z misek na lince v kuchyni. Obula si boty a otevřela dveře. Málem jsem se v nich srazila s Mikem. Jablko mi vylétlo do vzduchu, ale bratr ho naštěstí chytil a provokativně mi z něj kousek uhryznul. "Hej! To je moje." Vykřikla jsem a praštila ho po ruce. "Sorry no. Kam se chystáš?" zeptal se a zazubil se na mě. "Za Mattem a Adeline." Odpověděla jsem a prodrala se kolem něj. "Tak je ode mě pozdravuj!" zakřičel na mě, když už jsem odcházela. Já se jen otočila a usmála se na něj. "Budu!" A potom jsem skoro celou cestu poskakovala a ukusovala z jablka.



Park není nijak daleko od našeho domu. Je přesně v prostřed našeho malého městečka, okolo něj se potom nacházejí různé obchůdky, kavárničky a restaurace. Je vlastně nejnavštěvovanějším místem a dalo by se říct, že i centrem. Venku pofukuje teplý, letní vánek a čechrá mi vlasy. Konečně léto, už jsem měla té otravné zimy dost, pořád se jen nabalovat do několika vrstev a stejně vám bude zima. A zrovna letošní zima byla studená a beze sněhu. S Mattem a Adeline jsme se proto v jednom kuse scházeli doma a pořádali filmové maratony, ven jsme prakticky, kromě chození do školy, nechodili. Pomalu jsem došla k lavičce, u které se máme setkat a posadila se na ní. Zbytek tu ještě nebyl a já nevěděla co dělat, tak jsem se nakonec odhodlala a znovu vytáhla sešit s obrázkem. Pomalu jsem ho otevřela a podívala se na něj. Teď jsem nabyla tolik vystrašená a mohla jsem si ho pořádně prohlédnout. Byl opravdu odporný. Možná si říkáte, že zase tak odporný nemohl být, ale věřte, já vím, co jsem viděla. Ta místnost, ve které se objevily ty mrtvoly, doopravdy vypadala jako ty středověké kobky, ve kterých věznili vrahy před popravou. Vnikal do ní jen kužel světla a na zdi byl vidět mužský stín. Vysoký, hubený a… "Dvakrát za den, to doopravdy není náhoda, co se šprtáš?" zeptal se hlas a já nadskočila. Rychle jsem sešit zavřela, aby neviděl obrázek a zandala ho zpátky do tašky. Donutila jsem se ke klidu a podívala se na Jeremyho. Dá se za tu hodinu zapomenout na jeho krásu? Odpověděla jsem si sama: ne, nedá. Zdálo se spíš, jako kdyby byl hodinu od hodiny krásnější. Vzchop se! Napomenul mě můj mozek a donutil odpovědět. "Čtyřikrát. Zapomněl jsi na parkoviště a jídelnu." připomněla jsem mu a usmála se. "Jinak se nic nešprtám, jen tu čekám na kamarády a nudím se." dopověděla jsem. "Hmm… A můžu si k tobě sednout, se mnou se určitě nudit nebudeš. Umím vyprávět úžasné vtipy." Zvedl koutky úst do arogantního úšklebku a posadil se vedle mě. Rychle jsem strčila tašku stranou. "Jasně." Řekla jsem a nervózně si zastrčila pramen blonďato- modrých vlasů za ucho. Normálně nebývám ve společnosti kluků nervózní, ale Jeremy byl trochu jiná kategorie. "Mimochodem, hrozně se mi líbí tvoje vlasy." řekl a kývnul hlavou směrem k mým vlasům. Jeho pochvala mě potěšila. Odhodlala jsem se a podívala se mu do očí. Krásně modrých a pobavených. Pohledem jsem si vychutnávala každičkou křivku jeho tváře. Upřímně, kdy se mi tahle možnost ještě naskytne? Nejdéle jsem se zastavila na jeho rtech, tak krásných a plných. Rychle jsem odtrhla pohled, protože si mě určitě všimnul. On se ale dál usmíval a hleděl na mě. "Hele, už je tu máš." řekl a ukázal někam za mě. "Škoda, že jsem ti nemohl vyprávět ty vtipy." řekl a já se otočila za sebe. K lavičce si to mířili Matt s Adeline. Podíval jsem se zpátky na Jeremyho, abych se s ním rozloučila. On už byl ale pryč. Někdy mi bude muset říct, jak to dělá. Pomyslela jsem si a pozdravila svou partu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 28. listopadu 2013 v 20:24 | Reagovat

Dobrý :D akorát by sis měla dát pozor na časy! Přečti si to po sobě třeba stokrát. V jedné pasáži používáš budoucí, potom minulý a někde taky přítomný :D

2 Smilee Smilee | 28. listopadu 2013 v 21:55 | Reagovat

[1]: Dík za upozornění, občas si toho nevšímám :D Většinou mě blbnou knížky, které čtu, protože jsou v jiném čase než píšu :D Jinak děkuji, budu si dávat pozor :D

3 Eluine Eluine | Web | 29. listopadu 2013 v 16:48 | Reagovat

Chápu, že člověk, když píše, tak má vypnuto od češtiny. ale jen takové stylistické poznámky. Mně jako čtenáři vydí bílé pozadí textu, nekouká se mi na to dovře a odvádí mě to od obsahu textu. Lidem se bude lépe číst příběh, když ho rozdělíš do odstavců. Stačí enter a když někde nějaká pasáž končí, udělej mezeru. Dále, když máš přímou řeč, tak se píše jen jedna do řádku a většinou se dává přímá řeč na novou řádku, pak klidně vložený text, ale v jednom řádku jsou dvě přímé řeči nepřehledné! Textu silná slova (např. odporný) nebo zbytečná slova jen ubližují ;) zkus je vymazat, sice je toho pak méně, ale zas těto donutí víc psát a čtenář má pak více věcí na skonzumování ;) nechci nijak rejpat, ale jsou to jen typy, které jsem se za dlouhá léta naučila. Piš vytrvale, stále a pak se vše dostaví samo a možná si od tebe budu jednou kupovat knížku ;)

4 Jane Jane | Web | 29. listopadu 2013 v 23:00 | Reagovat

Ahoj, nechci psát od tématu (jeden článek už jsem sem napsala) jen že mám na blogu první uváděcí díl komixu Skewer :)

5 Jane Jane | Web | 29. listopadu 2013 v 23:00 | Reagovat

:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama