A co dál :D

9. listopadu 2013 v 13:11 | Smilee |  Modré neštěstí nebo vysvobození?
Třetí část je tu :D Tak ať se vám líbí :P

Celou dobu Matt mluvil o nové holce, která s ním chodí na jeden předmět, ale já ho sotva vnímala. Pořád jsem myslela na modrou v mých vlasech. Už po několikáté jsem se sama zeptala: Jak se tam sakra vzala? Když jsme došli ke škole, čekala nás tam naše nejlepší kamarádka Adeline, její zrzavé vlasy byly vidět na míle daleko. Zamávala nám a vydala se naším směrem. "Ahojky. Jak jste se měli?" přihnala se k nám doslova jako malé tornádo a rychle nás objala. "Blbě." Řekla jsem ve stejnou dobu, jako Matt vykřikl "Super!" Adeline se na mě zamračila, ale radši mě ignorovala a hned začala mluvit o sobě. "Ani nevíte, co se stalo…" dále jsem jí neslyšela, protože mou pozornost upoutal někdo jiný. Černovlasý chlapec, který stál přímo uprostřed parkoviště a díval se na mě. Měl modré oči jako pomněnky a světlou pleť, v jeho tváři se zračil zájem a menší dávka sarkasmu, která se teď objevovala skoro ve všech výrazech teenagerů na naší škole. "Haló, voláme Chloe, dávej trochu pozor."

Rychle jsem zamrkala a podívala se zpět na své kamarády. "Sorry, jsem trochu mimo." Řekla jsem a Matt se sklonil k Adeline a něco jí pošeptal. "Má modré vlasy." Poznala jsem z jeho slov "Matte!" vykřikla jsem. Adeline se zatvářila ublíženě. "Mohla jsi mi to říct. Já bych to nikomu neprozradila. Ale pokud si myslíš…" "Ne!" skočila jsem jí do řeči. "Promiň, nebyl na to vůbec čas. A jo je to pravda. Ráno jsem se probudila a měla jsem tyrkysové konečky vlasů. Ale prosím tě nikomu to neříkej. Stačíte my vy dva." Vysvětlila jsem a poté jsme se všichni společně vydali na hodinu.
Já jsem měla dějepis. Ale vůbec jsem se nesoustředila. Pořád jsem musela myslet na toho kluka před školou a na to jak se na mně díval a ani neuhnul pohledem, jako by mu vůbec nevadilo, že tam navzájem na sebe koukáme jako dva blázni. Nebo na to jak jsem se ráno probudila s modrými vlasy. Ano žádná novinky, pořád na to myslím. Tuhle myšlenku jsem rychle zatlačila do koutku mé mysli a snažila se soustředit na hodinu nebo alespoň myslet na něco jiného. A tak jsem znovu začala myslet na toho kluka a na věc, které se mi ještě dnes můžou přihodit. Jako kdyby něco takového ještě šlo. Ze snění mě vyrušil zvonek a já si rychle sbalila věci a vypálila ze třídy, div jsem málem nezbourala celou místnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 22. listopadu 2013 v 13:22 | Reagovat

Zajímalo by mě, jak se ten kluk jmenuje ;)

2 Smilee Smilee | 22. listopadu 2013 v 15:39 | Reagovat

Jop, tak to jsme dvě :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama