Modré neštěstí nebo vysvobození?

5. listopadu 2013 v 18:29 | Smilee |  Modré neštěstí nebo vysvobození?
Dobře, dobře :D Takže jsem se rozhodla, že první část příběhu vám sem dám již dneska :D :D
P.S.: Doufám, že se vám bude líbit :D :DD

Nikdy jsem neměla ráda lesy, proto, vždy když se ohlédnu zpět, nedává mi to smysl. Co jsem tam sakra dělala? Je pravda, že mě to tam celý den táhlo, postrkovalo, volalo mé jméno, ale myslela jsem si jen, že blouzním. Celé této situaci jen a jen pomohla hádka s rodiči, kterou vyvolalo…počkat, už ani nevím co. Tak se nedivte, že jsem tam nedokázala zůstat ani minutu a ladně se vypařila oknem rovnou do nejbližšího lesa.
Když jsem se tak procházela lesem a hlavou se mi honily různé myšlenky ani jsem nezpozorovala, že se začíná stmívat a nečekaně rychlým tempem se začíná přibližovat noc a s ní i strašidelná tma. Já ale nebyla tím člověkem, který by se jí bál. Měla jsem jí ráda, milovala jsem ji. Cestou lesem nazpátek domů mě upoutala modrá věc uprostřed lesa na malém zeleném keříku. Přiblížila jsem se k němu a podrobně modrou věc prozkoumala. Byla to borůvka! Při pomyšlení na jídlo my zakručelo v žaludku. Jak dlouho už jsem nejedla? Jak dlouho už bloumám lesem? Dychtivě jsem se po borůvce natáhla a bez váhání ji snědla. Tahle borůvka, ale nechutnala jako jiné borůvky, které jsem kdy ochutnala. Byla mnohem sladší, exotičtější a nacházela se tam i chuť zakázanosti. Zakázanosti? Bože Chloe, už by jsi ty knihy o nadpřirozenu neměla číst. Pomyslela jsem si. Nedbale jsem pokrčila rameny a vydala se na cestu zpátky.


Doma mě nečekalo moc velké přivítání, jen menší katastrofa v podobě nasupené matky a otce. S velkými omluvami jsem jim vysvětlila, kde jsem byla a odměnou za to byl zákaz vycházení a jedem pohlavek navíc. Třikrát jsem se zhluboka nadechla a zatlačila proud sprostých slov, které se draly ven z mých úst. Vydala jsem slabé povzdechnutí a odklidila se do kuchyně, ukořisti něco k jídlu. S náručí plnou sušenek, které jsem ukořistila v tajné skrýši svého staršího bratra, jsem se vydala nahoru do pokoje a zabouchla dveře, které vydaly takovou ránu, až jsem se musela přikrčit. Spadla jsem do postele a spořádala polovinu sušenek. Když jsem rozdělávala šestou, ozvalo se slabé zaklepání. "Dále" zakřičela jsem a dveře se rozrazily a do pokoje se přiřítil můj bratr Mike. "Co chceš?" zavrčela jsem na něj. Mike udělal další krok vpřed a zastavil se těsně nade mnou a svýma smaragdově zelenýma očima se naštvaně díval do mých. "Co tě to krucinál napadlo vypařit se takhle pryč? Věděla jsi, jakou starost o tebe rodiče měli? A kde jsi to vlastně byla?" zeptal se a zuřivě kolem sebe máchal rukama.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 21. listopadu 2013 v 22:34 | Reagovat

Páni, to jsem přečetla jako za pár vteřin :D super! Jdu číst další část :) někdo moudrej možná někdy prones, že dobrá četba se pozná tak, že se začtete do příběhu a ani nevnímáte čas :) a jestli to nikdo neřek, tak to řikám já :D

2 Smilee Smilee | 23. listopadu 2013 v 13:23 | Reagovat

[1]: Tak jsem ráda, že se ti líbí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama