Pokračování

6. listopadu 2013 v 15:26 | Smilee |  Modré neštěstí nebo vysvobození?
Takže, další část přidávám :DD :D

"Jednu otázku podruhé prosím," postěžovala jsem si a s námahou se posadila. " Tak za prvé potřebovala jsem na vzduch, za druhé nevím a je mi to fuk a za třetí byla jsem v lese." Vyjmenovala jsem mu vše a kousla do rozdělané sušenky. "A nehraj si prosím tě na starostlivého bratra, všichni moc dobře víme, že většinou já se starám o tebe. Copak je tak hrozné, když si jednou tvá malá sestřička vyvětrá hlavu?" řekla jsem. Nasupeně mě provrtával pohledem. "Mé problémy sem netahej, nechci jen, abys skončila tak jako já." "Jak, jako troska? Ne to mě doopravdy neláká." Můj bratr se totiž jednoho dne dal dohromady s partou, která měla na svědomí vraždu a to spolu s ním. Opili se a napadli jeden obchod, ve kterém pracovala žena, která jim bohužel přišla pod ruku. Rodiče měli kvůli tomu velké problémy, ale nějak se z nich vyhrabali a nic se jim nestalo, nikdy nám ale neřekli, jak to udělali nebo co jim k tomu pomohlo. Mike si to do teď vyčítá a kromě svých nejbližších přátel se s nikým jiným nebaví. "Promiň," řekla jsem, když jsem uviděla výraz v jeho tváři. Výraz ublížení. "neměla jsem být tak hnusná. Promiň." Posadil se ke mně a přes pramen svých hnědých vlasů se na mně zahleděl. Nikdy jsem nepochopila jak to, že on má hnědé vlasy, ale já jsem blondýnka, když naši rodiče jsou oba hnědovlasý. Smutně se usmál. "Pojď ke mně." roztáhl náruč a já se s úlevou zabořila do jeho trička. Nezlobí se na mě.


"I já se tobě omlouvám, neměl jsem být tak starostlivý." řekl do mých vlasů. Když se ode mě po chvíli odtáhl, na tváři se mu rozléval obrovský úsměv a jeho zelené oči zářily pobavením. "A kde jsi sehnala ty sušenky?" zeptal se a dloubl do mě loktem. Zazubila jsem se na něj. "To sis doopravdy myslel, že na tu tvou tajnou skrýš nikdo nepřijde? Měl by sis vymyslet novou… Na, chytej!" řekla jsem a hodila po něm jednu ze sušenek, které se všude spolu s obaly válely po mé posteli. "Dík." řekl a s chutí se zakousl do tyčinky. "Hele a co jsi vlastně dělala v tom lese?" zeptal se mě s plnou pusou. Pokrčila jsem rameny. "Nic, procházela jsem se a snažila se vyčistit hlavu. Mimochodem ve škole toho na mně bylo taky moc. Třeba to, že jsem musela zůstat hodinu po škole. A ani nevím proč." A potom jsme se začali bavit o škole a oba dva dělali jako by ta hádka před tím byla nic.
Zdál se mi zajímavý sen, byla jsem v tom samém lese a viděla jsem tu samou borůvku, jen okolo poletovali nějací modří mužíčkové a okolo běsnil zvuk, který připomínal zvonění budíku. Až po několika minutách jsem zjistila, že to je doopravdy můj budík a ten otravný krám zamáčkla. Dobu mi trvalo, než jsem se probrala a mohla se konečně postavit na nohy. Rozespale jsem se dobelhala do koupelny a podívala se na svůj odraz v zrcadle. Málem mě trefil šlak. Ze začátku jsem si toho nevšimla, jen jsem viděla vrabčí hnízdo na hlavě a tmavé kruhy pod očima, až když se mi začali vracet smysly, všimla jsem si toho. Konečky mých blond vlasů byly celé modré, spíše tyrkysové. Vyděšeně jsem zalapala po dechu a rychle se opřela o umyvadlo, protože se mi před očima udělala tma. Zuřivě jsem si snažila vzpomenout, kdy za celý večer jsem si barvila konečky vlasů a ještě ke všemu na tak blbou barvu. Rychle jsem popadla hřeben a modré vlasy jsem se pokusila schovat do drdolu, jenomže vždy vykouknul alespoň jeden modrý kousek vlasů. Vzdala jsem všechny své pokusy o zakrytí a s odfláknutým drdolem jsem se nalíčila a připravila do školy. Když bylo vše hotové, vydala jsem se dolů do kuchyně. Dnes jsem si pro svůj denní look (doopravdy už začínám mluvit jako ty pindy u nás na škole??) vybrala krátké modré kraťasy a zeleno- modrou kostkovanou košili, aby se mi to hodilo k vlasům. "Dobré ranko." pozdravila jsem, když jsem seběhla dolů do kuchyně a uviděla svou rodinku. "Také jste se tak krásně vyspali jako já?" zeptala jsem se s menší dávkou sarkasmu. "Hlavně když jsem ráno u zrcadla uviděla, co mám na hlavě," postěžovala jsem si a kvůli nechápavým výrazům rodičů jsem si rozpustila drdol a ukázala své tyrkysové vlasy. "neví o tom náhodou někdo?" probodla jsem pohledem Mika, který se tvářil stejně nechápavě jako rodiče. Tikala jsem pohledem z jednoho člena rodin na druhého. V jejich výrazech se mísilo pobavení, překvapení a u matky dokonce i zděšení. "Aha no," zarazila jsem se "tak jak se to sakra dostalo na mojí hlavu?!" frustrovaně jsem vykřikla. Tohle jsem na hlavě mít opravdu nechtěla. Ale co naděláš. Rychle jsem si udělala drdol a než rodiče stihli něco říct, popadla jsem nejbližší jablko a bez pozdravu vyrazila ven. Zavřela jsem dveře a… "Baf!" na ramena my dopadly těžké ruce a otočily mě. "Matte! Do prkna! Nestraš mě tak, málem jsem z tebe dostala infarkt!" vyjekla jsem, aniž bych přemýšlela o tom, co doopravdy říkám. "Dobré ráno i tobě Chloe. Mám se dobře, děkuji, že ses optala." kamarád se na mně zazubil a objal mě kolem ramen. "Sorry, dneska jsem se nevyspala zrovna do růžova. Kdyby si jen věděl, co se stalo." Pomalu jsme vyšli směrem ke škole. "A co se stalo?" zeptal se Matt. "No probudila jsem se s tyrkysovými vlasy." Řekla jsem a zasmála jsem se tomu, jak hloupě to doopravdy zní. Zastavil a podíval se mi do očí. "A jak jsi to vyřešila, vždyť já žádnou modrou nevidím." Ukázal na mou hlavu a zazubil se. Blond vlasy mu vlály kolem obličeje a on v tu dobu vypadal jako andílek. "Jo, to protože je mám svázané v drdolu, ale jen co si je rozpustím, bude ti jasné, o čem mluvím." Usmála jsem se. Matt se dotkl gumičky v mých vlasech a zatahal za ni. "A můžu to vidět?" zeptal se. "Ne" odsekla jsem a Matt se zamračil. Dále už ale nic neřekl, a tak jsme se vydali cestou ke škole.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 22. listopadu 2013 v 7:21 | Reagovat

Páni :D stává s z ní úplná Katy Perry! :) Já bejt na jejim místě, tak si vezmu nůžky a ostříhám si ty konečky ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama