2. kapitola: Probuzení

29. prosince 2013 v 18:28 | Smilee |  Probuzení
Hi!
Jsem tu s pokračováním povídky Probuzení. Vím, že měla dobrý konec a ani já jsem nepočítala s tím, že bych napsala další díl, ale něco mi v hlavě bliklo a já dostala nápad na další díl. A tak se z jednorázovky stal příběh ne pokračování.
Tak doufám, že se bude líbit. :D



Lahodná. Sladká. Svůdná.
Tesáky se zaboří hluboko do hrdla zvířete a do úst mi stéká ta úžasná tekutina. Ještě horká. Žízeň pomalu mizí a nahrazuje jí pocit sytosti a energie. Celý svět se najednou více projasní a rozveselí.
Krev mi stéká z úst po bradě a v malinkých kapkách dopadá na šaty a tvoří na nich zářivě červený flek.
Ten mě ale nezajímá.
V ústech stále cítím tu sladkou a dokonalou chuť.
Ohlédnu se za sebe a své oči upřu na mrtvolu zvířete. Lišky. Z jejího rozsápaného hrdla ještě vytékají zbytky krve.
Něco ve mně protestuje a vykřikuje, že žádná kapka krve nesmí příjít na zmar, ale já ten hlas ignoruji. Už jsem nasycená dost. Úleva, když žízeň ustala, se mi rozlévá po celém těle, stejně tak, jako radost z krve.
Pomaličku se vydám pryč z lesa a mrtvolu nechám bezvládně ležet za mnou. Teď, když jsem se nakrmila, se mi mysl více projasnila a já si konečně vzpomínám na svůj minulý život. Předtím než se stalo tohle.
Jmenuji se Charlotte Carmichael. A je mi 17 let.
Nebo spíš bylo.
Na tomto světě se pohybuji už od 19. století. Tedy většinu času.
Nevím, jak dlouho jsem spala. Vím jen, že utekla pěkně dlouhá doba, a teď jsem tu a nevím, co dělat.

Vyjdu pryč z lesíku a pokračuji dále po rozlehlé louce. Na to, že jdu bosá a mám na sobě jen šaty do půlky lýtek, mi není zima. Cestou si všímám hned několika věcí.
Louka je pokrytá květinami a ve vzduchu se vznáší jejich vůně. Měsíc na nebi právě dospěl k úplňku a noc není zdaleka tak studená, jako v zimě.
Nastalo jaro.
Když louka skončí, přejdu na polní cestu, která se táhne kolem ní.
Nemám zdání, kam mě cesta zavede ani, co na jejím konci najdu. Utekla určitě hodně dlouhá doba a svět se posunul o trochu dopředu. Lidé, obchody, doprava a ostatní, jistě vyspěli a bůh ví, v co náš svět proměnili.
Na konci cesty najdu něco, co se zdaleka nerovná mým představám. Je to ještě horší.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | Web | 30. prosince 2013 v 7:35 | Reagovat

Vau, super, úplně to volá po pokračování;-) Díky moc, je to skvělé!!

2 Simii-Sims Simii-Sims | Web | 30. prosince 2013 v 13:43 | Reagovat

Super super!:) Je to boží, těším se na další díl! :)

3 Drzoun-ka Drzoun-ka | Web | 30. prosince 2013 v 20:19 | Reagovat

Dobře, zapisuju si tě

4 Jane Jane | Web | 30. prosince 2013 v 22:31 | Reagovat

Tak to není Alice, ale to je jedno. Vlastně je to dobře. Opisovat něčí příběhy se nemá :D Jen čekám, kdy se dostane mezi lidi a všechny je vysaje :P Chudák lištička, ty mám ráda. Jsou zrzavé jako můj Charlinek <3 Dobře, už jsem zticha :D Pěkný, jen pokračuj. Ale nezapomeň na modrou borůvku! Stýská se mi po ní :(

5 Kačíí Kačíí | Web | 31. prosince 2013 v 8:40 | Reagovat

Je to skvělý, je fajn že si napsala pokráčko :D :D

6 Domča Domča | E-mail | Web | 14. ledna 2014 v 13:28 | Reagovat

Super:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama