3. kapitola Probuzení

12. ledna 2014 v 21:28 | Smilee |  Probuzení
Ahojky, dlouho jsem sem nepřidala nějaký článek, a tak se to snažím napravit. Jsem tu s další kapitolou Probuzení, touhle poněkud delší a doufám, že se vám bude líbit. :) Zítra už je zase škola? :)



Do uší mi proniká ostrá bolest a já si je musím zacpat. Slyším příšerné skřípání, vrzání, pískání a další zvuky, které bohužel nedokážu zařadit, protože je nejspíš ani neznám. Mé zostřené smysly tyto zvuky ještě zhoršují. Slyším lépe než obyčejní lidé a všechny tyto zvuky mi trhají uši.
Všechno mi dává jasně najevo, že jsem spala doopravdy dlouho a svět se celý změnil.
Na chvíli mě zachvátí panika, ale ta zase rychle zmizí. Nemám se čeho bát, nejsem jako ostatní. Jsem výjimečná. Svou rychlostí, lepšímu zraku, čichu i sluchu. Nikdo mi nemůže nic udělat.
Pořádně se zaměřím na to, co vidím před sebou. Dlouhou cestu nebo spíše silnici, po které jezdí nějaké podivné stroje. Vůbec o nich nic nevím, nevím, kde se tu vzali ani, co dokáží. Usoudím, že je to nejspíš nějaký nový vynález současných lidí.
Pomalu se vydám po kraji silnice a nevšímám si těch věcí, projíždějících kolem mě. Jdu přímo za nosem, před kterým se mi zjevuje nějaké velké město. Nepodobá se těm městům, které jsem znala. Je plné vysokých věží a tisíců světel všude kolem.
Trochu zrychlím krok, protože chci mít větší výhled na věc tyčící se přede mnou a ignoruji krev, která zaschla na mých šatech a těle.
Po chviličce se objevím uprostřed toho strašidelného místa. Zvednu hlavu a rozhlédnu se kolem. Obrovské věže se rýsují všude kolem mě a já překvapeně zalapám po dechu. Nic takového jsem nikdy neviděla. Roztáhnu ruce do strany a se smíchem se zatočím. Nevím, proč nejsem vystrašená, spousta lidí by byla, ale já cítím jen obrovskou radost. Nadšení z krve se asi ještě nevytratilo.
Zastavím se, na tváři široký úsměv a vykročím vpřed. Pořád se nadšeně rozhlížím kolem sebe a narážím do lidí procházejících kolem mně. Teprve teď si je pořádně prohlédnu a usměv mi najednou zmizí ze rtů.
Lidé procházející kolem mě jsou oblečení do něčeho divného. Do něčeho, co jsem nikdy neviděla a neznala. Ženy na sobě neměly dlouhé šaty s upnutými korzety. Měli na sobě oblečení velice podobné tomu mužskému. Kalhoty a kabáty, jejichž střih jsem nikdy neviděla. Rozhodně se neoblékali tak, jako za doby kdy jsem žila já.
Zavrtím hlavou a zamračím se. Ty účesy jsou stejně tak hrozné jako oblečení.
Jdu dál a snažím se nevnímat lidi kolem mě a opět se zabavím zíráním po obrovských věžích. Je noc, takže světla vycházející z nich jsou krásně vidět.
Několikrát zatočím a najednou se ocitnu v nějaké tmavé uličce. Konečně se cítím trochu jako doma. Vydám se tedy uličkou, táhnoucí se snad donekonečna, protože její konec nevidím. Napnu uši a snažím se zachytit něco neobvyklého. Nic však neslyším. Jdu tedy směrem ke konci uličky a začínám si uvědomovat krásnou vůni. Krásnější než tu, kterou jsem cítila v lese. Tahle je ještě sladší a lákavější.
Jsem tolik zabraná do zkoumání vůně, že si neuvědomím, že za mnou někdo jde. Než ale stačím zareagovat, už jsem přišpendlená ke zdi a čísi ruka mi zakrývá ústa. Přemýšlím, jestli je to nutné, protože já bych nejspíš ze sebe nevydala ani hlásku.
Nasupeně se zadívám do něčích očí. Pokusím se vyprostit z jeho sevření a trochu se zavrtím, jenže on mě silně tiskne ke zdi a já se nemůžu pořádně hýbat. Má ještě větší sílu než já. Uvědomím si. To bude tím, že jsem toho moc nevypila.
A tak se jen dívám do zelených očí mého věznitele a snažím se z jeho výrazu, něco vyčíst.
Je to chlapec. Nejspíš o pár let starší než já. Tmavě hnědé vlasy, které ale vypadají jako černé mu spadají do očí a svýma zelenýma očima se netečně dívá do těch mých.
"Slibuješ, že pokud ti sundám ruku z pusy, nebudeš křičet?" zeptá se. Chvíli se na něj naštvaně dívám, ale potom přikývnu.
Pomaličku sundá ruku z mých úst a trochu si oddechne, když nepromluvím. Pořád mě ale pevně drží opřenou zády ke zdi. Dobu se na sebe jen díváme a snažíme se vyčíst něco z toho druhého. Nakonec se pokusím promluvit.
Jenže z mého pokusu vyslovit větu vzejde jen zachrčení. Trochu si odkašlu a zkusím to znovu.
"Pusť mě." vyjde ze mě chraplavým hlasem. V duchu se zaraduji, že jsem to nezapomněla, ale na svém obličeji nedávám nic znát.
Usměje se. "Ne dokud mi nevysvětlíš, co tu děláš." řekne a stále mě drží.
Pokusím se trochu zahýbat rukama a zakopu nohama. Nic však nepomáhá.
S pobaveným výrazem se chvíli dívá na mé pokusy se dostat z jeho sevření a nakonec řekne: "Tohle ti nepomůže."
Nasupeně se na něj podívám a zavrčím. "Pusť mě." zopakuji.
"Nejdřív chci vědět, co tu děláš." odpoví.
Usměji se na něj. Nemůžu mu říct, co tu dělám, když to nevím ani já sama. "Já- já nevím." zakoktám se, ne z toho že bych měla strach, ale můj hlas mě opět zradí.
Dívá se a mě. Nevěří mi. Ale jeho stisk pomalu povoluje. Nejspíš pomalu zjišťuje, že nejsem žádná hrozba. Potom mě pomalu pustí, ale pořád ze mě nespouští pohled.
Promnu si ruce, které mě už začaly bolet. Zvednu hlavu a opět se na něj zadívám.
Sjede pohled po celém mém těle. "Co to má znamenat?" ukáže na mé tělo a šaty, celé pokryté od krve.
Usměju se. "Měla jsem trochu hlad."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 13. ledna 2014 v 13:15 | Reagovat

Páni, kdo to je? Taky upír? Nepo třeba lukostřelec? Má ocas?  
Moc dobrý - ne, perfektní! Úplně jsem zapomněla, že to psala 14letá dívka. Je to vážně dobré. Akorát mě trochu mrzí ta borůvka :( já měla takové plány, jak to dopadne.... No, to je ale tvoje volba, nikdo nikoho nemůže nutit do psaní (kromě učitelek).

2 Smilee Smilee | Web | 13. ledna 2014 v 13:17 | Reagovat

[1]: Díky. Jinak na borůvku už mám nějaké plány, takže to tu v dohledné době najdeš :D :D

3 Drzoun-ka Drzoun-ka | Web | 13. ledna 2014 v 14:13 | Reagovat

Ahojky, vracím se, takže od zítra budu zase normálně fungovat, jen info, obíhám všechny :D

4 Domča Domča | E-mail | Web | 14. ledna 2014 v 13:38 | Reagovat

SSuper!Už se moc těším na další díl:)Prý:"Měla jsem trochu hlad":D

5 Baruš Baruš | Web | 21. ledna 2014 v 0:19 | Reagovat

páni,zajímavé,těším se jak se to vyvine :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama