6. kapitola Probuzení

4. března 2014 v 18:36 | Smilee |  Probuzení
Hodně lidem se ta minulá část líbila, chtěli jste další a hlavně jste chtěli vědět jméno toho kluka. Mám tu několik dobrých zpráv: mám tu další část + jméno :D Tak si jí užijte ;)



Když si stoupnu před něj, vzhlédne a trochu se usměje.
"Myslím, že jsem přeslechl to tvoje." odpoví na mou otázku ohledně jeho jména.
Chvíli se nad tím zamyslím. Mohla bych si nějaké vymyslet a dozvědět se tak jeho jméno, aniž by on věděl to mé, pravé, ale to neudělám.
"Charlotte." odpovím a s rukama v bok vyčkávám, až řekne to svoje.
S úsměvem jiskřícím mu až v očích vstane. "Rád tě poznávám. Já jsem Sebastian." natáhne ke mně ruku, ale já před ním uhnu. Stačí už to, že ví mé jméno, nepotřebuji se ho dotýkat.
Přikývne, aby tak dal najevo, že mi rozumí a ruku svěsí dolů. Podívám se mu do očí a s neskrývanou zlostí se ho zeptám: "Řekneš mi už konečně, o co tady jde, a přestaneš si hrát na milého?"
Úsměv mu zmizí z tváře a začne se tvářit vážně. Nevím, jestli to způsobil můj výraz nebo něco jiného, ale byla jsem za to moc ráda.
"Pamatuješ si něco ze svého minulého života?" zeptá se a přitom mě s přimhouřenýma očima probodává pohledem, který mu ráda oplácím.
Zamyslím se, pamatuji si většinu z toho. Bohužel. Odpovím však jen: "Ano."
Před očima se mi vyjeví obraz z minulosti. Přesněji z doby těsně předtím, než jsem upadla do temnoty.

Stála jsem na menším stupínku a okolo mě pobíhala matka a zuřivě upravovala všechny nedostatky na mých šatech. Byly to dlouhé, objemné šaty, které měly snad nekonečno volánků. Zamotávali se mi do nich nohy a přes upnutý korzet jsem nemohla vůbec dýchat. Ale nechala jsem si je. Chtěla jsem udělat radost matce.
Nadechla jsem se, co nejvíc to šlo a zhluboka vydechla. Dnes mi je 17 let. Podle rodičů věk, který by se měl pořádně oslavit, podle mě jen další z dní, které pro mě znamenaly utrpení. Jenže, to rodiče nijak neodradilo a naplánovali velkou oslavu, kam pozvali snad všechny pány a paní, kteří měli hodně velký vliv. V duchu jsem je podezírala z toho, že tu oslavu dělají spíše pro sebe, než pro mě.
Jako dcera muže z vysoce postaveného rodu bych tam musela být tak či tak. Musela jsem reprezentovat svou rodinu a být ozdobou. Učit se ty všemožné tanečky, jak bych se měla chovat k ostatním, u jídla nebo jak bych se měla vyjadřovat. Matka usoudila, že by ze mě měla udělat dámu, jak se patří a ne venkovanku v ušpiněných šatech, kterou jsem doteď byla.
Na plese jsem se chovala přesně tak, jak jsem měla. Vzorně jsem se se všemi bavila a snažila se, být milá. Šaty se mi sice pořád pletly pod nohy, ale na to už jsem si zvykla. Usmívala jsem se a hrála si na dámu, i když jsem v srdci toužila rozběhnout se pryč.
Ve chvíli, kdy mě už nikdo nepotřeboval, jsem vyšla na terasu a zhluboka se nadechla teplého nočního vzduchu. V šatech jsem nemohla dýchat a dělalo se mi blbě. Najednou jsem ucítila bodnutí v hrudi a skácela se na zem. Potom už byla jen tma.

Když jsem se vrátila zpět do reality, přikývla jsem. "Vše."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Smile Smile | Web | 4. března 2014 v 21:29 | Reagovat

Mě se líbí ten obrázek - povídku nečtu promiň:/

2 Zuzka Zuzka | Web | 5. března 2014 v 10:37 | Reagovat

Super. díky moc za další kapitolku!! :-) Už se prostě nemůžu dočkat, až se dozvím, jak se jmenují;-)
Tedy, vypadá to, že žila před dost dlouhou dobou... Co se stalo mezi minulostí a přítomností? Jsem opravdu napnutá!

3 Jane Jane | Web | 5. března 2014 v 16:40 | Reagovat

Uf! Vim, ze te to nastve, ale zase kratky =D ale super. I kdyz par pravopisnych chyb (jsem ma to vysazena, i kdyz po sobe to taky vetsinou nenajdu) , ale to patri k lidskosti =)
Ted by to chtelo zapletku... (nerikej!)

4 Kix*♥ Kix*♥ | Web | 6. března 2014 v 9:41 | Reagovat

Fuj, taky nemám ráda takové velké setkání, i když teda nejsou z lidma z "vyšších rodů" :D stači, že se sjede 320 milionu rodin :D. Ty šaty... korzetové jsem měla jednou a stačilo :D:)
Aaaa jinak samozřejmě skvělé pokračování, je to zajímavé :) jsem zvědavá na další a doufám, že bude co nejdřív ♥
jinak délka mi nevadí [3]:, myslím že kratší přečte daleko víc lidí :))

5 Kačíí Kačíí | Web | 8. března 2014 v 9:52 | Reagovat

Úžasná kapitola :) :)
Tuhle povídku miluju :) ;)

6 Date tree Date tree | E-mail | Web | 8. března 2014 v 10:55 | Reagovat

Je fakt, že mě ty pravopisné chyby dost bijí do očí. Pokud Ti mohu doporučit, piš si vše nejdřív ve wordu a poté to překopíruj na blog - on Ti ty chybky opraví :)
Jinak chystám také nějakou povídku na pokračování, ale zatím si nejsem jistá tématem :/

7 Dominique(Domča) Dominique(Domča) | E-mail | Web | 9. března 2014 v 16:03 | Reagovat

No to je super, že je další :3
Už jsem se nemohla dočkat♥
Ty šaty ji určitě zabily :D

8 Smilee Smilee | Web | 10. března 2014 v 19:11 | Reagovat

[2]: Tak super, že se ti líbila :D

[3]: chyby už jsem opravila :D :D

[4]: Taky nenávidím, když přijede tolik známých.... jinak děkuji :)

[6]: Většinou to tak dělám, ale tenhle díl byl hodně na rychlo a nějaké jsem asi přehlídla.... jinak díky, že jsi mě na to upozornila ;)

[7]: Tak určitě :D :D Jinak díky ;)

9 Dominique(Domča) Dominique(Domča) | E-mail | Web | 11. března 2014 v 19:53 | Reagovat

[8]: Nzač :)
Je to pravda;)

10 Baruš Baruš | Web | 17. března 2014 v 0:19 | Reagovat

super,moc mě to bavilo,doufám že další díl bude brzo,konečně jsem se dozvěděla jeho jméno,vsadím se,že je to fakt kus podle toho jména :D ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama